Ve starých zdech dřímají nové impulsy života

"Chtěl bych vám ukázat výstavu, kterou jsme tady udělali na popud místních, protože v těch 50.-60. letech byla v tomto zámku umístěna místní škola a prakticky všichni z okolí, z Křinecka, prošli touto budovou. Takže když se dozvěděli, že ten zámek už má zase majitele, že se sem zase mohou chodit podívat, chtěli vidět ty třídy a co tam kdysi bylo. Dokonce si přinesli fotografie z dob, kdy chodili do té školy a přemýšleli jak se kdo jmenoval a podobně. A mají to hrozně rádi. Máme tady krásné staré věci, učebnice z Rakouska-Uherska, matriky školy, knihu hanby, která byla černá a zapisovali se tam ti darebáci. Také tady máme bílou knihu, to byla kniha pochval, ta je až z roku 1760. Takže to jsou krásné artefakty. Myslím, že leckteré muzeum by závidělo. Také jsme si tady naaranžovali starou školu tak, jak to kdysi vypadalo. Tady se samozřejmě prolínají doby první republiky, 50. a 60. let a tak dále, ale jde spíš o to ukázat, že nějak takto to mohlo vypadat," řekl Zdeněk Harapes, majitel zámku v Křinci.

"K tomu vás inspirovali místní lidé?"

"Ano, protože oni pořád chtěli vidět ty budovy, ty místnosti, do kterých chodili, takže ta inspirace přišla od těch místních," řekl Zdeněk Harapes.

Když místní lidé začnou vnímat památku jako prostor společných vzpomínek a zájmů, má vyhráno.

"Já si myslím, že na na opuštěný dům je jeden z nejsmutnějších pohledů. Je to stejné jako dívat se na opuštěného člověka, který má vyhaslé oči," řekla Kateřina Pešatová, vedoucí Odboru kultury a památkové péče.

"Tady jsme udělali výstavku toho, jak asi bydlel pan učitel kdysi za první republiky, když přijel učit na nějakou venkovskou školu, že přijel s kufrem, měl s sebou fotografii maminky s tatínkem a nějak takto to asi mohlo vypadat. Měl zde také svoji přípravnu, myl se tady a tak dále. Takže v jedné místnosti, většinou hned za třídou, působil," řekl Zdeněk Harapes.

"Plácačka je na mouchy, nebo na děti?"

"No, na obojí. Toto je plácačka po mém dědovi, takže když jsem zlobil, tak jsem dostal touto plácačkou. Samozřejmě, originálně je to na mouchy," řekl Zdeněk Harapes.

Dvě mouchy jednou ranou chce trefit Středočeský kraj - obnovu památek i života v obcích. Tyto věci spolu totiž dost úzce souvisí. Zvlášť v letošním jubilejním roce.

"Připomínáme si 100 let od vzniku samostatného Československa v roce 1918. Když jsme přemýšleli nad tím, co vlastně bylo za úspěchem toho Československa, tak nás napadlo, že by to mohly být právě fungující lokální komunity. V celé republice byli Sokolové, Orlové, cechy, množství spolků a všichni tito lidé si uvědomovali odkud jsou a že někam patří. Všichni měli nějaké místo, kde se potkávali a kde vznikal ten myšlenkový kvas. Středočeský kraj má momentálně potřebu říci svým občanům, aby začali v tom Středočeském kraji bydlet, nechoďte do něj jenom přespávat. A myslím si, že pokud bychom současně nabídli lokálním komunitám nějaký prostor, kde by mohly rozvíjet svou činnost, myšlenky, a byly to třeba zrovna nepoužívané památky, tak bychom prospěli 2 cílům současně. Začali bychom pomáhat vybudování místních komunit, spolků, rozvoji jejich činnosti a současně bychom vdechli nový život památce, která je třeba dnes nepoužívaná," řekla Kateřina Pešatová.