Vltavu brázdí unikátní kulturní památky

Vyšehrad a Vltava, parníky, které pohánějí původní, 75 let staré stroje od Emila Kolbena a mají původní konstrukci trupu. “Byla konstruována tak, aby na mělkých vodách a písčinách řeky Vltavy parníky dopluly jednak na Slapy a jednak na Mělník. Z toho důvodu mají sklápěcí komíny a mají i demontovatelnou kormidelnu,” říká výkonný ředitel Pražské paroplavební společnosti Stěpán Rusňák.

Takový parník je také podstatně složitější ovládat, než současné, modernější lodě, proto potřebuje početnější posádku. “Parník by nikdy nemohl vyjet bez kapitána a strojníka. Ti tvoří základ posádek obou parníků. Vyšehrad má navíc kormidelníka a bidelníci, kteří stojí na přídi a na zádi pomocí takzvaných sochorů dopomáhají kapitánovi k dokormidlování při proplouvání plavebními komorami, přístavních manévrech a otáčení parníku na řece,” vypočítává ředitel. Početná posádka je namístě. Vltava uveze 250 cestujících a Vyšehrad jako vůbec největší loď na Vltavě přes 400.

Přestože vozí turisty už tři čtvrtě století, můžou parníky brázdit Vltavu ještě pěknou řádku let. “Bude to záležet na tom, jak se o něj majitel bude starat. Pokud má loď dobrého strojníka a posádku, která o něj pečuje, tak parník a paní stroj vydrží několik generací,” doufá Štěpán Rusňák. Za výjimečnost se také platí. Provoz obou parníků je poměrně nákladná záležitost. “Parník Vyšehrad při plavbě proti proudu Vltavy na Slapy a nazpátek za den spálí až osm set litrů nafty na natopení parního kotle,” prozrazuje výkonný ředitel.

Pražané s udělením titulu kulturní památka vesměs souhlasí.

Anketa obyvatelé Prahy

V případě, že by si nějaký zájemce chtěl jeden z parníků, které jsou v současnosti kulturní památkou, musel by si připravit osmdesát až sto milionů korun.