Historický šerm je pořádná dřina

Na první pohled velmi nebezpečná hra. Železné zbraně sviští nebezpečně kolem hlavy a zatínají se do štítu soupeře. Ve skutečnosti se jedná o promyšlenou a dopředu nacvičenou sestavu, kterou si tito šermíři připravují i několik měsíců. 

"Souboje jsou vždy nacvičené dopředu. Ano, stane se, že člověk zapomene, něco mu vypadne, proto je dobré umět ovládat nějakým způsobem tu techniku toho šermu, aby byl schopen zareagovat na situaci, kterou v podstatě nečeká," řekl Václav Ryba, šermíř. 

Každá začínající šermíř se musí nejprve naučit správný postoj a chůzi tak, aby měl co nejlepší stabilitu. 

"Ten postoj je založen na tom, že člověk musí mít pokrčená kolena, stát v optimálním úhlu, když dělá ty kroky nebo na něj někdo zaútočí, aby nespadl," řekl Václav Ryba, šermíř. 

Každá zbraň je něčím specifická. Palcáty a sekery se spíše používaly na boj zblízka, kdy byl protivník doslova utlučen. Meč je mnohem univerzálnější. Slouží nejen jako sečná či bodná zbraň, ale i jako štít. Technika ovládání je však náročnější. 

"Ty meče měly větší délku, takže bylo daleko složitější se dostat blízko na tělo. V tu určitou chvíli měl tedy určitou výhodu. Proto se také časem začala používat různá kopí nebo píky," řekl David Dienstbier, šermíř. 

Nezbytnou součástí výzbroje je i štít, který se dá použít nejen k odražení útoku, ale i k výpadu. Držet železný plát několik minut nad hlavou je celkem náročné. Vyzkoušel jsem raději dřevěný, který je lehčí. Sílu zbraní tak mohu pocítit na vlastní kůži. Údery mečem snáším překvapivě dobře. Sekera, která je mnohem těžší, mi ale dává zabrat. Přestože tento koníček vypadá nebezpečně, dochází k úrazům velmi zřídka. Většinou se jedná o povrchová zranění.