Záchrana tonoucího není jednoduchá věc

Léto, slunce, pohoda a vzápětí se někdo topí. Jak si poradit se záchranou tonoucího nám poradili proškolení plavčíci. Nejdříve jsme zachraňovali pasivního tonoucího, který už jen nehybně leží ve vodě. 

"Záchrana proběhla tak, jak měla. Skočili jsme do vody, skok byl opatrný kvůli tomu, že je tam závažné podezření třeba na úraz páteře, takže nesmíme moc čeřit vodu. Tonoucího jsme dopravili na břeh, během toho jsme kontrolovali dýchání, což by se u pasivního tonoucího rozhodně mělo, zavolali jsme plavčíky a zahájili bychom eventuálně i resuscitaci," řekl Tomáš Huml, plavčík. 

Mnohem náročnější je záchrana tzv. aktivního tonoucího.

"Mává kolem sebe, může se stát, jak jsme ukazovali v ukázce, že vás škrtí, což se může stát, že se člověk chytne, stačí se zachránit a topí vás, takže jsme použili "break", což je únik před škrcením nebo sevřením. Po použití breaku jsem znehybnil tonoucího a dopravil ho na břeh. Během toho jsem s ním komunikoval, tonoucí dýchal, a na břeh se v podstatě dostal už svépomocí," řekl Tomáš Huml. 

Když vytáhneme tonoucího z vody a ten nedýchá a nemá puls, měli bychom si zapamatovat základní pravidlo oživování.

"Vědět, že je to poměr 30:2. Takže 30 stlačení hrudníku a 2 vdechnutí. U malých dětí by neměl být tak velký kvůli objemu plic, v intenzitě zhruba 120 stlačení za minutu, a rozhodně se nebát, když jsou kolem přihlížející, říct si o pomoc, protože je to velice náročné," řekl Tomáš Huml. 

Nás zajímalo, jak by při záchraně obstáli i samotní návštěvníci aquaparku. 

anketa 

Podle plavčíků se v českých bazénech a koupalištích často s tonoucími nesetkáme. Problém občas nastane, když lidé nečtou varovné cedule, a na vodní atrakci pro plavce se dostane člověk, který plavat neumí.