Práce u pohřební služby je skutečně posláním

Pracovat u Pohřebního ústavu hl. m. Prahy je náročné povolání, u kterého je třeba mít výbornou psychickou a fyzickou kondici, ale i takt a nadprůměrnou rétoriku. Navíc je nutné umět se chovat a začátky nebývají lehké.

"Já jsem začínal práci u soukromé pohřební služby v 91. roce. Ta práce byla jen brigádně na 3 měsíce a po 2 měsících jsem byl rád, že jsem skončil. Na tu práci jsem si nemohl zvyknout," řekl Václav Jiroušek, pracovník Pohřebního ústavu hl. m. Prahy.

Pan Jiroušek přesto v roce 1995 nastoupil.

"Na tu práci jsem si zvykl a dnes už mohu říci, že to je práce, která je z mé strany brána jako poslání," řekl Václav Jiroušek.

Spolehlivým parťákem pana Jirouška je Michal Karas.

"Tu práci dělám dlouho. Dělám jí už přes 10 let, s tím, že kdysi dávno před mnoha lety jsem dělal sanitáře v nemocnici, takže tam jsem se setkal už i s úmrtím. Zjistil jsem, že kdybych dělal řidiče u pohřební služby, že mi to nevadí," řekl Michal Karas, pracovník Pohřebního ústavu hl. m. Prahy.

Denní práce u Pohřebního ústavu je náročná. Jezdí se pro zesnulé do jejich domovů a do nemocnic, a pak se odtud převážejí do chladících zařízení. Když je pohřeb dohodnut, tak se přemisťují do zdobených rakví, které se opět převážejí na místo konkrétního pohřbu.

"Asi nejtěžší je, když vidíte malé děti. Chvilku to trvá, než to dozní. Samozřejmě v ten moment myslím i na tu rodinu, jak jim musí být strašně," řekl Václav Jiroušek.

Nejdůležitější je vždy vyhovět rodině pozůstalého a připravit pohřeb přesně tak, jak si přeje.

"Ten kontakt s tím pozůstalým - to projednání, co si přál ten zemřelý, to je ta nejdůležitější práce, kterou by měl a musí ten pracovník Pohřební služby zajistit," řekl Julius Mlčoch, ředitel Pohřebního ústavu hl. m. Prahy.

Pohřební služba hl. m. Prahy si drží už více než 100 let jasné krédo. Poslední cesta zesnulého musí být klidná a důstojná.