Tančící dům vystavuje skleněnou krásu

Výstava Za hranou skla představuje celkem 10 sklářských výtvarníků dvou generací. Kurátorským záměrem výstavy je práce těchto autorů postavit do kontrastu s nejmladší generací sklářských výtvarníků.

"Je zajímavostí, že když porovnáte tyto typy děl, tak v tom nevidíte ten 60 - 80 let rozdíl, všechno to vypadá, jako kdyby to bylo vyrobeno včera nebo minulý rok," řekl Robert Vůjtek, ředitel Galerie Tančící dům.

V nevelkém suterénním prostoru Tančícího domu jsou shromážděna díla ojedinělé sklářské fantazie. K vidění jsou tu plastiky, vitráže, ale i skleněné obrazy připomínající nástěnné malby středověku. Výstavu zahájila Eliška Kaplický Fuchsová.

"Tatínek Jana Kaplického byl profesor sklářů, kteří tady vystavují. Ta generace, kterým je dnes 80 - 85 let, stále tvoří a jsou to vlastně jeho pokračovatelé. Je úžasné, že oni se dost často schází a vzpomínají na něj. Pokračují v tom, co do nich on vkládal," řekla Eliška Kaplický Fuchsová, zastupitel hl. m. Prahy.

Díla mladých autorů sice navazují na skvělé práce jejich učitelů, ale ukazují zároveň svým odvážným pojetím nové směry a formy zpracování skla.

"Já se neopovážím to nějakým způsobem hodnotit nebo kritizovat. Je to poměrně docela abstraktní myšlenka, dávat takto dohromady ty staré výtvarníky s těmi nejmladšími a říkat, že se to spolu nějak snoubí," řekl Jiří Šuhájek, návštěvník výstavy.

Výstava Za hranou skla potrvá do 5. listopadu.