Řidič autobusu musí mít svou práci rád

V jedné starší české písničce se říká: řidič, ten tvrdý chleba má. A u řidičů Pražské integrované dopravy to platí dvojnásob. Musí umět nejenom dobře řídit, ale také jednat s lidmi. Zvláště u příměstských autobusů. Řidiči přicházejí do kontaktu s cestujícími daleko více, vlastně na každé stanici, když si cestující kupují jízdenku, nebo se prokazují cestovním průkazem.

Pavel Komínek, řidič autobusu, uvedl: „Tato profese má svoje úskalí. Ráno budíček v půl 4, nástup ve 4. Máte to rozdělené na zimní a letní období. V každém období máme něco jiného.V létě se tu potíme a v zimě jsou zase hůře sjízdné silnice.“

Řidič Pavel Komínek najede měsíčně přibližně 3000 kilometrů a řidičem je už 25 let. Má najeto více než milion kilometrů bez nehody. Jeho linkou je autobus číslo 317, tedy jeden z autobusů pražské integrované dopravy.

Autobusy příměstské dopravy loni přepravily každý den 180 tisíc cestujících a ujely plných 22 milionů kilometrů, což je 20 cest na měsíc a zpět.

„Tak jsem jako řidič autobusu od roku 1991. Baví mě hlavně práce s lidmi. Základem je také to, že máte dobrý autobus a pohodlí. Dnes už jsou autobusy na jiné úrovni, než na začátku, jsou mnohem modernější a pohodlnější.

Martin Uher, majitel a jednatel autobusové společnosti sdělil: „Začínali jsme s jedním pronajatým autobusem a s řidičem, jakožto se mnou a pak s Pavlem Komínkem.“

Řidičů autobusů je trvalý nedostatek. Ten, kdo by se jím chtěl stát, musí mít řidičské oprávnění skupiny B nebo C. Na skupinu D musí absolvovat několikaměsíční školení a pak následují náročné psychotesty a lékařská prohlídka. Získání profesního průkazu řidiče je součástí školení. Zájemcům musí být více než 21 let a horní hranice není určena. Po složení zkoušek následují první skutečné jízdy. Ale zpočátku jsou vybírány ty méně náročné a za doprovodu zkušeného kolegy. Většina řidičů autobusů si svou práci velmi brzy zamiluje tak, že by ji už za nic na světě nevyměnili.