Putování středočeského nomáda Honzy

Znovu se vydáváme za Honzou na cesty po Evropě, ale nejprve vám představíme Honzova psího společníka, jmenuje se Obi-Wan.

"Obi-Wan je křížencem rotvajlera a brazilské fily. Během cesty teď oslavil sedmé narozeniny. Obi-Wan je velmi přátelský, primárně k lidem. Lidi miluje, ale vůči pejskům, především tedy vůči samcům je nedůvěřivý. Já se jeho nedůvěře vůbec nedivím, protože během cesty samotné nás ve Španělsku, Portugalsku nás xkrát napadli místní psi, ať to byl jednotlivec nebo smečka," řekl Honza Bednář.

Obi-Wana obdivovala i místní veterinářka na kontrole jeho zdravotního stavu. Prý psa v tak dobré kondičce dlouho neviděla, zmínil na sociálních sítích Honza. A jaký byl itinerář jejich cesty?

"Vyrazil jsem z České republiky do Německa, v Německu u Bodamského jezera jsem byl i na hodinku v Rakousku, pak hned do Švýcarska, Francie, Španělska, Portugalska a nyní jsme opět ve Španělsku," řekl Honza Bednář.

A podle čeho se poznají obyvatelé jednotlivých zemí, které Honza navštívil? Podobní jsou prý Němci a Švýcaři.

"První zemí, kterou jsme navštívili, bylo Německo, Myslím, že v poklidu mohu říci, že Němci rozhodně dostáli své pověsti a všude vládl řád, čistota, uklizeno, ať jste byli ve městě nebo někde na vesnici, opravdu všude to fungovalo, jak mělo. Zkrátka obchod, když měl být otevřen, tak reálně opravdu otevřen byl a lidé v Německu k nám byli opravdu přátelští a milí," řekl Honza Bednář.

Ale Švýcarsko mělo oproti Německu podle nomáda Honzy přidanou hodnotu. A tou je nádherná krajina.

"Švýcarská příroda, hory, jezera, všude opravdu čistá a nádherná příroda a já jako milovník přírody jsem si to tam neskutečně užil," řekl Honza Bednář.

Další bonusem byly ve Švýcarsku pro Honzu i Obi-Wana takzvané zahrady se spoustou nadstandardních služeb a ještě ke všemu zdarma. Ty byly téměř na každém kroku, co pět nebo deset kilometrů.

"Místa, která byla velmi přátelská pro poutníka, jako jsem já, protože většinou na těchto místech byla toaleta, sprcha, možnost elektrické přípojky, rovněž tam byla připravená ohniště s grilem, kde hned vedle jste měli připraveno spoustu dřeva na zátop a všechno toto bylo zadarmo. Švýcarsko je známé tím, že mají opravdu vysokou kvalitu služeb," řekl Honza Bednář.

Francie nomáda ohromila nejen svou přírodou, ale hlavně architekturou.

"Francie, ať jste ve městě, někde na vesnici nebo někde v zapadlém koutě, kde je třeba nějaká samota, tak ta kamenná architektura je ten kámen, je tím hlavním, z čeho oni staví a stavěli. To historično tam na vás dýchalo na každém kroku," řekl Honza Bednář.

A odtud to už bylo přes Pyreneje jen kousek do Španělska. Z Francie zamířili do španělského města Irun a Pamplony a z ní pak došli až k oceánu, odkud už kopírovali severní část svatojakubské poutní cesty čili Camino del Norte, kde potkali mnoho poutníků na cestě do Santiaga de Compostely.

"Španělsko jako takové je velmi zajímavé tou svou političností, protože tam je to hodně o té regionalitě. Například Baskicko je samo o sobě velmi zvláštní, že je autonomní a nejen v Baskicku. Všude ve Španělsku je to tak, že ti místní jsou hrdí na to konkrétní místo, na ten svůj konkrétní region, kde žijí," řekl Honza Bednář.

Tady středočeského kočovníka zaujaly opět hlavně přírodní scenérie.

"Pokud bych měl popsat Camino del Norte - nádherná cesta, kdy především kopírujete to severní pobřeží toho Španělska, máte možnost vidět pastvy přímo u oceánu, kde se krávy a koně pasou nad útesy," řekl Honza Bednář.

Ale jestli může být někde ještě krásněji, tak je to prý v Portugalsku.

"Já jsem byl naprosto unesen z portugalského pobřeží, kde je opravdu ta příroda taková surová, pochodujete po útesech, nádherný Atlantik, krásná příroda," řekl Honza Bednář.

Ale také krásní lidé, jak říká tento středočeský světoběžník. Má pochopitelně na mysli jejich dobrosrdečnost a sdílnost, které prý mají na rozdávání. Dostal od nich nejeden dárek. Portugalci jsou podle něj zkrátka nejsrdečnějším národem, který na své cestě napříč Evropou poznal. I přesto, že se jedná o nejchudší zemi z těch, které procestoval.

"Když jsem kolikrát spal na některých místech, kde bych úplně neměl být, tak když ke mně přišel člověk a já si myslel, že mě jdou vyhodit, tak naopak za vámi přišel člověk a zeptal se, jestli nechcete uvařit čaj, kafe, jestli nejste hladový nebo jestli nechcete donést deku. Dokonce se mi jednou stalo, že za mnou dvě milé slečny přišly, že mě viděly, jak si rozbaluji stan, tak mě navštívily na začátku noci a donesly mi deku a dvě plné tašky jídla jak pro mě, tak pro mého psa," řekl Honza Bednář.

A z Portugalska zpátky do Španělska. Do Andalusie. Tady ale na nomáda Honzu čekalo jedno velké nemilé překvapení. Velký nepořádek, všude skládky.

"Mnoho z vás si dokáže představit, když jdete lesem a šustí vám pod botami list, tak zde vám šustí pod botami plast a nepořádek, kterým se zkrátka prodíráte. Občas jsou to takové pohledy, že jdete ulicí a ten nepořádek nebo nepořádek...na zemi si představte, že sem tam před vámi proběhne slepice, na levé straně nějaký starý odložený nábytek, pohovky a nad tím člověk pokuřující, naprosto vysmátý, kouká tam na to a ti lidé tam žijí a jsou s tím v pohodě, což já si úplně nedokážu představit, úctu k přírodě mám a nedokážu si představit někde vyhodit odpadek, radši si ho ponesu x kilometrů, abych to mohl řádně vyhodit," řekl Honza Bednář.

Takovou satisfakcí za tuto odpadkovou zkušenost byla Honzovi jihošpanělská města.

"Ať to byla Sevilla, Cádiz. Třeba ten Cádiz je úžasný v tom, že tam narazíte na krásné botanické parky, samotné to město je jedno z nejstarších v Evropě a my jsme měli to štěstí, že když jsme tam byli s Obíkem, tak tam zrovna probíhal karneval, takže to bylo takové velmi živé, rušné, úžasná energie lidí," řekl Honza Bednář.

Asi nejvíc přátel získal Honza ve Francii a asi nejvíc zvířecích přátel zase právě na jihu Španělska. Když hrál na flétnu, kterou si vlastně vydělává na cestu, přidávali se k němu slétávající se papoušci, kteří ho začali hlasitě doplňovat. Naopak největšími nepřáteli byli často nebezpeční psi, ať už jednotlivci či celé smečky. Ve Španělsku a Portugalsku před nimi musel Honza s Obi-Wanem často doslova prchat. Dojmy z Gibraltaru zase Honzovi a Obi-Wanovi kazily všudypřítomné drzé opice. Znepříjemnit cestu dokázalo během chladných měsíců i deštivé počasí, před kterým se Honza s Obíkem neměli kam schovat. Za zázrak po pěti a půl tisícové cestě považuje to, že na vlastní oči viděl z Gibraltaru až do jiného světadílu, do Afriky, kde nikdy nebyl.

"Pro mě osobně je hrozně silným zážitkem to, že mohu koukat přes ten Gibraltarský průliv na druhou stranu a koukat na Afriku. Pokud se nad tím zamyslím a uvědomím si, že jsem na toto místo došel pešky a ušli jsme přes 5, 5 tisíce kilometrů a teď koukáme na další kontinent, tak to je pro mě neskutečně silným zážitkem, zvláště pro mě jako pro člověka, který nikdy neletěl letadlem, já jsem v Africe nikdy nebyl, ani v Egyptě nebo Tunisku, takže teď koukám na ten druhý kontinent a mám obrovskou radost, že jsme sem doputovali," řekl Honza Bednář.

Když si rekapituluje cestu, rád vzpomíná i na Cabo da Roca, tedy nejzápadnější část pevninské Evropy, ale třeba i pobřeží Camino del Norte či švýcarské Alpy a vodopády na řece Rhoně. A co by všem doporučil navštívit? Poutní místo v Santiagu de Compostela, a to nejen věřícím. A jak vypadá takový den cestovatele?

"Náš denní režim je velmi proměnlivý, protože já nikam nespěchám, takže když chceme odpočívat, tak zkrátka odpočíváme, ale většinou vstáváme kolem sedmé hodiny ráno, kolem deváté vyrážíme, pak chvíli pochodujeme, uděláme si obědovou pauzu, pak zase pochodujeme, pak nějaká svačinka, pak zase pochodujeme a pak na nějakém sympatickém místě zůstáváme. Já se snažím, aby můj pes měl vždy každý den alespoň 15 - 16 hodin na odpočinek, popřípadě spánek," řekl Honza Bednář..

Denně spolu ujdou v průměru až 25 kilometrů. Pokud je horko, vyráží na cesty ráno a večer. Honza pak cesty uzpůsobuje podle sil svého čtyřnohého společníka.

Kde večer složí hlavu příliš neplánuje, protože nikdy neví, kde skončí. Ale tohle dobrodružství oceňuje. A teď také nahlédneme do jídelníčku, ne vždy chtěl utrácet před cestou našetřené peníze na ochutnávku místních specialit a tak náš středočeský nomád připravuje jídlo na benzínovém vařiči. Je to ale trochu složitější, protože nejí maso.

"Jím ryby. Musel jsem ryby zahrnout do mého jídelníčku, i teď na cestách, protože je nutné zvýšit příjem proteinů a minerálů a ne vždy máte možnost si v supermarketech koupit potraviny, které by vám to nahradily, takže jím spoustu ryb, což se i tady u oceánských zemí přímo vybízí a hodně luštěnin, zeleniny, ovoce, zkrátka to, co je k mání. Také je to velmi proměnlivé," řekl Honza Bednář..

A kde dobíjí energie Obík? Taky ve spánku a v jídle s velkým množstvím proteinu.

"A co se týče dobíjení, to není nijak složité, já mám svůj solární panel, který nosím na batohu a ten je velmi funkční a pokud je slunečno a svítí, tak dokáže naprosto obstojně nabít mojí power banku a posléze získanou energii dávám do telefonu nebo do své čelovky," řekl Honza Bednář.

A pokud zrovna nesvítí slunce, stačí poprosit o dobití někde v restauraci nebo dokonce i v kostele. Honza ale nakonec o techniku přišel. A to byl jeden z důvodů, proč cestu přerušil a vrátil se domů. Tím druhým byly osobní důvody. Zastavil si český kamion, který ho přivezl zpátky až do Čech. Až si zařídí vše potřebné doma, vydá se opět na cestu.