Stopy zaniklého Podskalí vedou na Výtoň

Tentokrát se s naším průvodcem a autorem knihy 25 tajemství Prahy Davidem Černým scházíme na pražské Výtoni. Tedy v místě, které bylo v minulosti pro svou polohu nazýváno Podskalí.

"Výtoň byla jakýmsi centrem čtvrti Prahy, které se říkalo Podskalí. Ono se jí tak někdy říká ještě dnes. A byla to vlastně celnice, kde se vybíralo clo z vorů, protože tady bydleli hodně voraři, kteří se zabývali tím, že dováželi především ze Šumavy vory. A tady na tom místě se bralo clo z těch vorů, že se vyťalo několik klád jako clo. A proto se tomu říká Výtoň. Výtoň je vlastně místo, kde se vytínají klády z voru. Jinak to bylo místo malých domků. Tady bydleli lidé spíše chudší, kteří se živili velmi tvrdou prací, tedy tou vorařinou," řekl David Černý, autor knihy 25 tajemství Prahy.

Ze starého Podskalí zůstaly dochovány pouze 2 objekty. Jde o Trojický kostel a Výtoňskou celnici. Tu dnes od řeky odděluje pás tramvajových kolejí a náplavka. Dříve tomu ale bylo jinak.

"Míříme k Výtoňské celnici. A kdyby bylo 19. století, tak bychom šli přímo k řece. My jsme teď odděleni od řeky velkou nábřežní zdí. Ale původně tady ten břeh pokračoval a šel přímo k řece. A tady se pak vytahovaly ty klády nahoru a byl tady prostor, kde se to clilo," řekl David Černý.

Na fasádě Výtoňské celnice nacházíme ukazatel, který nám připomíná, kam až sahala voda při povodních v roce 1890. Právě tento letopočet se stal Podskalí osudným.

"4. září 1890 je právě ta povodeň, která povalila Karlův most, 2 jeho pilíře a 3 oblouky, ale může za to, že už není Podskalí, protože po té povodni to Podskalí hodně odneslo. Měli tam velké škody a už se potom město asanovalo a tady se postavily nové činžovní domy, které jsou většinou z konce 19. a začátku 20. století," řekl David Černý.

A spolu s Podskalím se tak postupně vytratila i Podskalština. Tedy jazyk vorařů, kterému Pražané většinou vůbec nerozuměli.

"Francku, kup mi jednoho bu a za dva ban, Francek jde, přijde a odpovídá: Ban už nemajú, koupil jsem ti mun. Málokdo ví, že se tu jednalo o tak důležité věci jako buřt, bandur a munzeml, což je žemle," řekl David Černý.

U Výtoňské celnice nacházíme připomínku v podobě kamenného památníku, kde stojí "Na paměť podskalských plavců - vorařů". Vydáváme se tak po pražské náplavce blíže k vodě, která byla pro tehdejší obyvatele Výtoně tolik důležitá.

"Další věc, proč jsme tady, je, že stojíme u té řeky, která byla tím živobytím vorařů. A oni měli pro tu řeku spoustu různých názvů, protože ta voda pro ně byla důležitá a ten stav vody a ta divokost té vody, protože když byla třeba moc divoká, tak to nešlo. A já jsem tady našel pár takových výrazů, jak se řece říkalo. Např. moře, český moře, černá. Pak byly stavy vody - mrtvá voda, rozmarní voda, to byla taková trochu divočejší, záslapní voda, ta byla ještě prudší. Pak byla třeba voda dřenice, po které už se nedalo vůbec jet. Takže oni v tu chvíli zase neměli práci," řekl David Černý.

I přesto, že Podskalština už zcela vymizela, dodnes můžeme najít některé její odkazy v dnešní češtině. Jde např. o slovo šlajsna nebo počítání do dvou - raz dva.