Dětský domov Klánovice žije jako rodina

V dětském domově v Klánovicích se žije dětem tak, jako doma. Některým možná i lépe. Mají tu totiž daleko více kamarádů.

,,Chodí sem děti ve věku od tří do osmnácti let, ale pokud studují, tak tady mohou zůstat až do dvaceti šesti let, protože se s nimi uzavírá takzvaná dobrovolná dohoda. Já musím říct, že dobrovolných dohod zde mám hodně. Děti studují, zůstávají tady dobrovolně a myslím si, že je to doklad toho, že se jim tu líbí a záleží jim na tom, aby měly dobré vzdělání a byly připraveni lépe na život,” řekla Dana Kuchtová, ředitelka Dětského domova Klánovice.

Pokud chtějí po osmnáctém roce bydlet samostatně a studuji, tak mohou bydlet v garsoniéře, za níž v prvním roce zaplatí dva a půl tisíc měsíčně, včetně poplatků. Od druhého roku platí řádné nájemné. Vratmě se k těm menším, většinou školou poviným. Jejich strýcové a tety tady s nimi žijí skutečně jako v opravdové rodině, včetně sobot a nedělí. Vychovatel pak má na starosti dvě děti jako vlastní. Tedy, kmenové.

,,Já jsem kmenový strýc dvou chlapců. To znamená, že se jim starám o školu, chodím na třídní schůzky, jezdím s nimi k doktorovi a starám se o finance, což nemusím u ostatních dětí. Ostatním dětem pomáham v rámci skupiny. Dělání úkolů, jezdění na výlety a připravování svačin,” řekl Marek Váňa, vychovatel.

,,Spíš máme zkušenost, že to jsou starší děti. Většinou se k nám děti dostanou až v šestnácti nebo sedmnácti letech. Rodiče už starost o ně nezvládají, děti nechodí do školy a neposlouchají. Nakonec se děti dostanou k nám. První, co musíme udělat je zkontaktovat rodiče, zjistit, kde je problém, začít s nimi pracovat,” řekla Kamila Šeborová, sociální pracovnice.

Dětský domov Klánovice je školské zřízení, spádá tedy pod ministerstvo školství, a jeho zřizovatelem je magistrát hlavního města Prahy. Založen byl v roce 1949 a dnes v něm žije čtyřicet osm dětí a stará se o ně dvacet čtyři vychovatelů. Nejadaptibilnější jsou malé děti.

,,Většinou je to tak, že menší děti rodičům vždy odpouštějí, i když se děje cokoliv, oni mají tendenci rodiče vidět v lepším světle. Kolikrát viní i sebe,” řekla Kamila Šebová.

Některé děti se vracejí do své rodiny, jiným je nalezena náhradní a ty, které jsou v dětském domově delší dobu, nacházejí plnohodnotný život právě zde.

,,Když mám službu přes víkend, tak zde i přespávám. Fungujeme doopravdy jako rodina. Je to poslání. Člověk by tuto práci nemohl dělat, aniž by to nechtěl.”

Většina dětí z Dětského domova v Klánovicích, kde zde se strýci a tetami žili, nikdy nezapomenou. Hodně se jich vrací jenom tak, na kus řeči. Někdy se přijedou pochlubit i s celou svou rodinou a dětmi.