Kobylisy zavzpomínaly na oběti popravené nacisty
- 30. června 2021,
- 22:10,
- PRAHA 8,
- Ondřej Švec
Pražské Kobylisy se během nacistického teroru staly smutným místem. Na zdejší střelnici, rukou nacistů, padlo přes 500 českých vlastenců, odbojářů, umělců, ale i obyčejných lidí, kteří se postavili tehdejšímu hrůznému režimu. 30. 6. 1942 tam byl popraven i člen protinacistické odbojové organizace Tři králové, generál Josef Mašín. Na jeho počest, a mnoha dalších padlých, zapálili na Kobyliské střelnici na znamení sounáležitosti svíčku. Pojďme si proto i my, v naší reportáži, společně připomenout ty, kteří padli, abychom my žili.
Reklama
Kobyliská střelnice se během nacistické okupace stala svědkem popravy více než pěti set osob. 30. června 1942 tam bylo popraveno 72 vlastenců, na které přesně po 79 letech od jejich tragického konce, v Kobylisích zavzpomínali.
"Je to místo, které je neuvěřitelným způsobem spjato s naší historií. Byl zde vykonán nacistickým Německem pokus o vyhlazení elity našeho národa," konstatoval Michal Švarc, radní MČ Praha 8.
Na počest popravených přišli lidé položit věnce a zapálit svíčku. Mezi těmi, kteří se stali oběťmi nacistické krutosti, byla řada vlastenců, intelektuálů a členů odboje, kam patřil i generál Josef Mašín.
"Patřil především do skupiny Tři králové, která poskytla odboji, i zahraničnímu, neocenitelné informace svojí rozvědnou činností na území protektorátu, které vysílala za nasazení vlastního života do Londýna," uvedl Ondřej Gros, starosta MČ Praha 8.
Na výraznou osobnost domácího, protinacistického odboje, která za svou statečnost zaplatila vlastním životem, přišla zavzpomínat i jeho dcera Zdena Mašínová, pro kterou byli její tatínek s maminkou velkým vzorem.
"Náš otec byl tělem i duchem voják. Jejich vzájemná věrnost a porozumění, až dá se říci za hrob, obou, byla pro nás tři děti velkým příkladem a velkou oporou pro život," zavzpomínala Zdena Mašínová, dcera generála Josefa Mašína.
Na střelnici v Kobylisích přišly o život rukou nacistů stovky statečných mužů a žen, přičemž u mnohých z nich známe jen jejich jméno a věk. Přesto bychom na ně neměli nikdy zapomenout, protože oni tehdy zemřeli, abychom my nyní žili.
Reklama
