Prohlídka Gröbeho vily

Gröbeho vila. Na pozemcích parku, na nichž vila stojí, se původně nacházely vinice založené Karlem IV. ve druhé polovině 14. stolení na zdejších slunných stráních. V průběhu následujících staletích zde vznikly hospodářské usedlosti, Horní a Dolní Landhauska.

„Já vás vítám v této novorenezanční vile, které se všeobecně říká, podle jejího zakladatele a stavitele Moritze Gröbeho, Gröbovka. Vila byla postavena v novorenezančním slohu, protože Gröbe ho měl ve velké oblibě. Často jezdil na letní byt nebo na dovolenou, my bychom dnes řekli do Florencie, a odtamtud si tento sloh přivezl. Nicméně, své stavitele a architekta, poslal na studijní pobyt do Toskánska, aby se podívali, jak takové vily mají vypadat, ale on sám do toho hodně zasahoval, protože přeci jen jako stavitel měl k tomu příslušnou erudici,“ řekla průvodkyně Jiřina Nováková.

V roce 1870 koupil parcely i s usedlostmi pražský židovský podnikatel Moritz Gröbe a na pozemku Horní Landhausky nechal vybudovat sídlo, zvané tehdy Vila Gröbe. Po smrti Gröbeho jeho dědicové areál nevyužívali.

„Nejvýznamnějším nájemcem byla princezna Alžběta se svým manželem, generálem Windisch – Graetzem, kteří zde byli tři roky v takovém trochu vyhnanství. Vila byla ještě v majetku rodiny Gröbe. Vdova po Moritzu Gröbem tuto vilu pronajímala a hlavně ji otevřela veřejnosti. Za vstupné se dalo přijít do vily a prohlídnout si jí. Vstupné bylo tehdejších 10 krejcarů. Poté to střídavě sloužilo všemu možnému až do doby, kdy se stal primátorem Prahy Baxa, který se rozhodl, že vila bude přebudována na jakousi noclehárnu nebo útulek pro mimopražské děti, které přijížděly navštívit hlavní město. Takto tomu bylo až do 2. světové války, kdy vilu obsadili Němci, kteří zde zřídili centrálu Hitlerjugend. Hitlerjugend zde byli celou válku až do bombardování v únoru 1945, kdy vila byla poškozena. Oni odtud odešli a po válce, když se podařilo uražený roh a střechu opravit, tak už sem nastoupila nově vzniklá mládežnická organizace Pionýr,“ doplnila průvodkyně Jiřina Nováková.

Architektonicky se tvůrci inspirovali italskými renezančními příměstskými vilami, které sloužily jako letní byty šlechty a duchovenstva. Budova je obdélníková s mohutným portálem na severní straně a s mělkým rizalitem na jižní straně. Na jihu se přimyká prostorná terasa, z nichž lze sestoupit na vinici dvouramenným schodištěm.