Goalball nemusí být hra jen pro postižené

Goalball patří mezi paralympijský sport a je to jediná míčová a kolektivní hra určena pro zrakově postižené. Česká Republika tuto hru zná asi posledních 40 let. Kořeny má ale mnohem dál.

„Za druhé světové války, když ti slepí vojáci, kteří byli mladí chlapi a chtěli si ještě hrát a byli v lazaretech a léčili se tam s tím zrakem, tak prostě vzali v kuchyni hrách,dali ho do míče, ten začal cinkat a v těch dlouhých chodbách v nemocnici to po sobě házeli a z toho vlastně vznikl ten goalball,“ řekl Jan Bošek, předseda Goalball Club Perun.

V základní škole Jana Wericha v Praze se konal tzv. Den s Perunem, kde se tento sport snažil goalballový klub představit veřejnosti.

„Tato akce je vlastně pro lidi, kteří goalball uvidí poprvé a budou si ho moc vyzkoušet,“ řekl Petr Čermák, spoluzakladatel goalballu v ČR.

A aby měli šance všichni stejné, každý z hráčů měl oči přikryté neprůhlednými brýlemi a cílem tříčlenného týmu je pak dát více gólů než soupeř.

„Hraje se to s ozvučeným balónem, který váží 1,25 kila. Jsou v něm rolničky, aby to všichni slyšeli. Hraje se to na hřišti rozměrech 9x18 metrů,“ řekl Petr Čermák.

„Tahra je sama o sobě velká výzva, je to náročné na koordinaci,“ řekl Dominik Picek, hráč goalballu.

O tom, že hra bez toho abyste cokoliv viděli není žádná legrace, se přesvědčila i samotná asistentka, která pracuje ve škole pro zrakově postižené, slečna Iveta.

„Nejtěžší na tom je jak máte zakryté oči a musíte se orientovat podle sluchu, tak poznat z které strany ten míč k vám jede a pak vlastně na kterou stranu se máte natáhnout, aby jste ho chytla, no. Pak taky i se zorientovat na tom hřišti, kde se podehrává. Já se orientuji podle té tyče. Tak vlastně najít si jí a zorientovat, kam ten míč potom poslat,“ řekla Iveta Hatwicková, asistentka pedagoga.

Klub Perun, který tuto akci pořádal se goalballu dlouhodobě věnuje a pracuje se všemi věkovými kategoriemi.