Projekt Život v kufříku pomáhá dětem

Nadační fond LA VIDA LOCA s prvním projektem Život v kufříku získal hodnotný finanční dar z rukou radních Prahy 10.

,,V okamžiku, kdy jsem se rozhodl tento projekt podpořit, tak mě napadlo, že úplně nejlepší cestě je, aby se každý v radě městské části rozhodl sám za sebe a dal na to finanční prostředky ze svých soukromých zdrojů a to, že jsme mezi radními vybrali částku dvacet devět tisíc ze soukromých zdrojů je výraz toho, že radní městské části není jedno, co se děje v jejich okolí. Zejména s malými dětmi,“ řekl Ondřej Počarovský, radní MČ Praha 10.

Dříve nebo později si každý začne klást otázky, kdo vlastně jsem. Možná díky této otázce vznikl projekt Život v kufříku, který dětem, co nemohou vyrůstat se svými biologickými rodiči, dává do života základní balíček vzpomínek na období těsně po narození.

,,Celá myšlenka je pani Míši Chmelařové. Náš nadační fond byl založený minulý rok v prosinci, takže ještě nemáme ani rok. Rozjeli jsme se opravdu na plný plyn a za nějakých deset měsíců existence jsme dokázali přemluvit už osm porodnic v různých krajích České republiky, od Karlových Varů až po Ostravu. Vinohradská nemocnice je rodištěm nápadu, protože Míša Chmelařová byla tehdy vrchní zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení, takže je to velmi úzká spolupráce,“ řekla Martina Wojtylová, zakladatel NF LA VIDA LOCA.

,,Velký nárůst dětí, které my jsme nemohli předávat jejím biologickým maminkám nás prvně inspiroval k tomu, abychom se zamysleli nad osudem těchto dětí a nad jejich identitou, protože víme, že okolnosti jejich narození je vždy to, co děti nejvíce zajímá,“ řekla Michaela Chmelařová, vrchní sestra dětského oddělení, FNKV.

Kufřík ukrývá první fotografie, otisk rukou a nožiček nebo třeba kojeneckou lahev. Jednou z nejdůležitějších věcí je ale pamětní kniha.

,,Další předmět, který jsme tam dávali byly pletené bačkůrky a pletený svetřík s čepičkou. To zase byly předměty, které pro nás pletli dobrovolníci,“ řekla Michaela Chmelařová.

A tak pomáhají malí i velcí, někdo pletením a jiní třeba během. Je to správně, protože dobrých skutků není nikdy dost.