Praha žije hudbou

V centru Prahy se na mnoha místech rozezněla hudba. Byl totiž zahájen festival Praha žije hudbou. 

„Jedná se o první ročník a primárním cílem je oživit pražské ulice a veřejný prostor. A zároveň nějakým způsobem ukázat jak by ten správný busking, to správné pouliční umění i ve vztahu k obyvatelům Prahy měl vypadat,“ řekl Jan Gregar, ředitel festivalu.

Busking je v posledních týdnech tématem diskuzí, zejména v souvislosti s vyhláškou, která jej omezuje. 

„Ano omezení to bezpochyby je, protože vždycky vy musíte vyvažovat mezi právem jedněch a právem druhých a já si myslím, že většina té rozumné kulturní scény to chápe. Ta buskingová vyhláška je vlastně namířena na ty, kteří té skutečné kultuře škodí. A to jsou ty potulní žebráci, kteří se naučí mlátit do víka od popelnice, vydávají to za kulturu a je to v podstatě skryté žebrání. Tato vyhláška i chrání naše občany, kteří tady musí žít,“ řekl Oldřich Lomecký (TOP 09), starosta MČ Praha 1.

Zatím co obyvatelé centra si ze zcela pochopitelných důvodů stěžují, ostatní si myslí, že hudba do ulic patří. Anketa Hudbu v ulicích vítají i umělci, ale připouští, že problém je složitější. 

„Když slyším krásný dixieland nebo něco, tak mě to samozřejmě potěší, ale samozřejmě nemělo by to být úplně tak, že by to bylo něčí povolání, že by stál deset hodin na jednom místě, to asi všechno má své hranice“, řekla Zuzana Stirská, zpěvačka.

Cesta k vzájemnému souznění je možná klikatá, ale určitě existuje. 

„Praha 1 vždycky hudbu podporovala. To znamená každý provozovatel nějakého eventu, festivalu hudebního pokud si to projedná s městskou částí, s magistrátem, tak vždycky naopak nejenom, že mu to je povoleno, ale ještě mnohdy získá i podporu,“ řekl Oldřich Lomecký (TOP 09), starosta MČ Praha 1. ¨

„Je nejdůležitější oboustranné pochopení. To se samozřejmě vyhláškou nikdy nenařídí, ale buskeři musí vědět, že taky musí respektovat obyvatele v centru Prahy a zároveň ty si musí uvědomovat, že nebydlí na vesnici, ale v centru Prahy.“ řekl Jan Gregar, ředitel festivalu. 

Nezbývá než doufat, že společná cesta se najde co nejdříve a povede ke vzájemné spokojenosti.