Praha 1 uctila památku hořící pochodně Jana Zajíce

25. února roku 1969 bude navždy smutným dnem Československých dějin. Po vzoru studenta Karlovy Univerzity Jana Palacha se totiž pro mučednickou smrt upálením na protest proti komunistickému útlaku rozhodl i osmnáctiletý student Jan Zajíc. Stal se Pochodní číslo 2. Svůj čin provedl v průjezdu na Václavském náměstí poblíž tehdejších kin Letka a Čas.

„Zakončení života Jana Zajíce takovým sebeobětujícím se způsobem je samozřejmě zcela mimořádné. Odpovídalo to velmi silně době, která byla takovým způsobem excitovaná a musím říct, že vždycky mě zejména osud Jana Zajíce dojímá a lépe řečeno burcuje nebo nějakým způsobem výrazně oslovuje, protože nechat se přesvědčit vzorem Janem Palachem a udělat sám takový krok, je něco, co si člověk dokáže jen velmi obtížně představit,“ vysvětluje starostka městské části Praha 1 Terezie Radoměřská (TOP 09).

Mezi hořící pochodně té doby ale nepatřili zdaleka jen Jan Palach a Jan Zajíc, jejich činy vyprovokovaly i další, a to jak v Československu, tak v zahraničí. Jejich jména možná nejsou tak známá, přesto bychom na ně neměli zapomínat, protože jako protestní akt proti komunismu neváhali obětovat to nejcennější, co měli. Vlastní život.

„Těch obětí, nejenom těch zápalných, je mnohem více a nejenom u nás, ale i v celém světě a pokud v současné době sledujeme to, co se děje za hranicemi nebo téměř za našimi hranicemi na Ukrajině, tak jsou to věci, pro které je důležité se soustředit na budování svobody a solidárnosti,“ říká radní městské části Praha 1 Ivana Antalová (Bez PP).

„Osudy těch lidí by nás oslovovat mohly, navzdory tomu, že byly násilně utišeny. Jsou to příběhy, o nichž se nemluvilo, jsou to seběobětování, o nichž se nesmělo mluvit. I to byl způsob komunistického nakládání s pravdou a komunistického nakládání s lidskými osudy, čili naprostá lhostejnost, prosté využívání toho, co se stalo. A pokud se mi to nehodí do krámu, tak se o tom prostě nebude mluvit,“ uzavírá starostka městské části Praha 1 Terezie Radoměřská (TOP 09).

Městská část Praha 1 u příležitosti 55 let od upálení Jana Zajíce položila na pietním místě u budovy Národního muzea květiny a posléze uctila i jeho památku před domem číslo 39 na Václavském náměstí, kde se v průjezdu okolo půl druhé odpoledne polil benzinovým čističem a zapálil se.