Praha 1 hostila akci Příběhy našich sousedů

Staroměstská radnice v Praze 1 se první květnový čtvrtek stala místem dějin. Pod záštitou městské části Praha 1 se tam konalo vyhlašování nejlepších týmů v rámci projektu Příběhy našich sousedů, který dlouhodobě připravuje organizace Post Bellum ve spolupráci s Pamětí národa.

„Žáci nebo studenti se na půl roku stávají dokumentaristy. A mohou si opravdu vyzkoušet od začátku do konce práci dokumentaristů. Vyberou si pamětníka, případně jim nějakého doporučíme z Paměti národa, natočí jim vzpomínky, poté to zpracují, například do rozhlasové reportáže nebo do video reportáže a nakonec to vše odprezentují,“ představuje akci koordinátorka vzdělávacích projektů Post Bellum, Michaela Szkála.

Letos se do projektu přihlásilo rekordních 11 týmů. Žáci a studenti připomněli životy umělců, babiček a dědečků nebo pamětníků osudových událostí 20. století. Jedním z nich byla i Jindřiška Nevyjelová, která zažila bombardování Prahy během druhé světové války.

„Do Prahy jsme velmi často jezdili, protože jsme zde měli příbuzné v Kaprově ulici. A tady jsem opravdu zažila ten nálet, který byl v únoru 1945, kde byly postiženy Emauzy, Karlovo náměstí a další oblasti. Když jsme druhý den ráno vyšli z krytu, tak jsem se vyděsila, jak vypadala Kaprova ulice i Staroměstské náměstí úplně jinak,“ vzpomíná na hrůzy druhé světové války pamětnice Jindřiška Nevyjelová.

Závěrečná prezentace projektů se odehrála na půdě městské části Praha 1, která nad pořádáním akce zároveň převzala záštitu. Jednotlivým týmům přišla osobně pogratulovat paní místostarostka Eva Špačková, která předala i symbolické ceny.

„Myslím, že je bude hřát to prvenství. Oceněni ale budou všichni, kteří se projektu zúčastnili, protože věnovali bezpočet hodin výběru a zpracování toho příběhu a to je myslím to nejcennější,“ uzavírá místostarostka Městské části Praha 1, Eva Špačková.

Smyslem projektu bylo žáky a studenty seznámit s historií poutavější formou a oživit tradiční výuku dějepisu. Tím, že se mohli blíže seznámit s konkrétním pamětníkem, navíc poznali, že dějiny skutečně proběhly a že stále žijí lidé, kteří ony události osobně prožili. A to je mnohem víc než o tom jenom číst na stránkách dějepisu.