Trojský zámek patří letos sochařství

Ciglerova tvorba se stala jedním z nejranějších příkladů aktuálních tendencí druhé poloviny 20. století. Poměrně záhy si zvolil k práci optické sklo, které mu poskytuje možnost pracovat se světelně-kinetickými jevy. I v tomto ohledu se stal průkopníkem, protože tento druh skla byl využíván dříve pouze k vědeckým účelům. Lomy a odrazy v jeho soustavách jsou pro něj cestou, jak expandovat do prostoru. Sklo je pak setrvale v různých podobách a rozměrech součástí většiny jeho prací, které mají vždy na zřeteli prostorový účinek. Prostor je pro Ciglera středobodem úvah. Snaží se jej svými objekty organizovat a harmonizovat, prostřednictvím zrcadlících se ploch násobit a prozařovat. Povyšuje prostory a prostranství na zóny kontemplace a snění, buduje světelně-iluzivní svět se svébytnou atmosférou naplněnou spoustou očekávání a zaměstnává všechny naše smysly. 

Výstava v Trojském zámku je koncipována s ohledem na architekturu této významné barokní památky a reaguje bezprostředně na charakter jednotlivých místností. Řada objektů vznikla ve spolupráci s Michalem Motyčkou, který stojí po Ciglerově boku od roku 1999. V interiéru i v exteriéru jsou instalovány práce z rozmezí let 2003–2015. Některé vznikly přímo na specifická místa v symetricky organizované zahradě a vytváří nové kontrapunkty v její kompozici. Důležitým médiem je pro autory vedle světla a prostorových vztahů také přítomnost vody, zejména vodní hladiny. Využívají ji jako odrazovou plochu, která se ovšem mění v závislosti na atmosférických jevech – někdy se v ní zrcadlí okolí, někdy se obraz zvlní poryvy větru a někdy se stává strukturou pod náporem deště. V Troji obsadili střední pás zahrady soustavou „studánek“ v podobě minimalistických kovových nádrží naplněných vodou po okraj. 

V interiéru se objevují objekty ze skla a kovu, ale také projekce, a to jak ve smyslu světelné hry, tak ve smyslu záznamu z již realizovaných instalací. Nechybí komorní díla z optického a pokoveného skla, soustředěná do jednoho z rohových sálů, ani tzv. architektonické plastiky, v kterých Václav Cigler sestavuje ze skleněných detailů „utopické“ modely staveb. 

Galerie hlavního města Prahy, po Národní galerii druhá nejvýznamnější v České republice, byla založena 1. května 1963. Bylo jí uloženo shromažďovat, odborně ochraňovat, vědecky zpracovávat a spravovat české umění 19., 20. a 21. století. V současné době má GHMP ve správě osm objektů. 

Václav Cigler se narodil 21. dubna 1929 ve Vsetíně. V letech 1951–57 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Josefa Kaplického. V roce 1965 založil a do roku 1979 vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Jeho tvorba je zaměřena na plastické objekty z broušeného optického skla, na návrhy a realizace osvětlovadel a šperků, na kresby, prostorové projekty a kompozice pro architekturu. Vytvořil 21 realizací ve veřejném prostoru. Své práce představil na mnoha samostatných a kolektivních výstavách v České republice a v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v řadě významných soukromých i veřejných sbírek − Praha, Brno, Olomouc, Louny, Litoměřice, Bratislava, Rotterdam, Corning, Londýn, Berlín, Düsseldorf, Karlsruhe, Coburg, Curych, Amsterdam, Frankfurt a. M., Leyden, Paříž, Montreal, Sapporo, New York, Benátky, Tel Aviv aj. Za svou tvorbu byl odměněn řadou domácích i zahraničních cen a vyznamenání. Jako umělec i pedagog velmi výrazně ovlivnil myšlení a tvorbu několika generací umělců.